ČLÁNKY

Když ji cítím, zjistím že se po chvíli chtě nechtě usmívám. Najdete ji v cukrárně, u prodavače zmrzliny, v parfémech.... prostě sladká vůně vanilky.

Málo kdo si plánuje první den nového roku s mokrým ručníkem na čele, houpajícím se žaludkem a bolehlavem. Ale někdy se tomu i při té nejlepší snaze nevyhneme.

Existuje legenda, že 21. 12. je dnem kdy s počínající nocí umírá bůh slunce a s ránem se opět rodí. Ale co je mezi tím?

Zní to jako dost bláznivý nápad. Přesně do toho momentu, kdy zjistíte, že krájíte cibuli, nic necítíte a přesto vám slzí oči a štípe vás v nose.

To je asi otázka, která je v současné době dost aktuální. Nejsem výjimka a tak jsem i já přemýšlela jak se postavit k tomu všemu co se právě děje. Došla jsem k jediné odpovědi ...

Podzim je období trochu sychravé, trochu ufoukané, trochu chladnější a také trochu zataženějších. Slunečních dnů nám ubývá a teploty klesají a leckdy se nám stane, že během dne stihneme i dvakrát, třikrát zmoknout.

Asi se vám při této hlášce vybaví scéna z českého filmu. Mě se tato věta občas vybaví, když vejdu do chodby a tam jsou všechny ty tenisky a kopačky. A tak jsem se rozhodla s tím něco provést.

Máme nové členy rodiny. Prostě je to tak, že já dlouho bez živého tvora nevydržím. Velikost a typ zvířete se u nás průběžně mění. V tuto chvíli jsou to dva malí potkaní bráchové. Pro někoho nepřijatelná volba, pro mě parťáci.

Už si ťukáte na čelo? Co to jsou zase za nápady ... déšť v obýváku. Proč by to někdo měl chtít? No za když vám řeknu, aby jste mi dali chvilku na to, vám to vysvětlit.